Ve filipice toho pána na videu však spatřuji jeden nedostatek. Mám na mysli to, že připustil existenci Číny. Podle mne v tom jeho ideologickém manuálu o Číně není ani čárka a tím pádem logicky nemůže existovat. Možná bych se měl zeptat Evy, která do Číny létá pracovně několikrát do roka. Tedy jestli to vlastně dělá, když Čína možná vůbec není. Nicméně tohle také nemohu udělat, protože Eva je žena a podle ubrouskových hlav tedy technicky ani není člověk. Jakákoliv informace, kterou mi o existenci, či neexistenci Číny sdělí stejně nebude relevantní, čímž sám sebe zacyklím do logické smyčky a stejně se nedozvím nic.
Ještě že tu jsou další vědecké kapacity, které nám objasní další věci:
No a pak, že to k ničemu není. Takže, když už mám jasno, opustíme zahraniční okénko a budeme pro změnu pálit do tuzemských řad.
O co tedy dnes půjde. Minulý a tento týden se to tak sešlo, že jsem byl opakovaně otravován několika exempláři podomních prodavačů. Nevím, zda je to současný moderní trend, každopádně je to otravné, protože vás to nutí být hnusní na někoho, koho ani neznáte, nejste na to připraveni a tedy to není ani moc velká zábava.
Nechám stranou úvahy o prodavači voňavek (který sám o sobě teda zrovna příjemně nevoněl), slečně, která se mi docela drze snažila vecpat smlouvu na odběr plynu, prodavači kabelové televize a zastavím se až u kousku, který se přišel podívat v neděli.
Jako už jeho předchůdci mi přišel nabídnout vzduch a iluze, a dopadl o trochu hůře než jeho kolegové. Tedy nedělního odpoledne se ozve klepání na dveře a jdu otevřít. Na prahu stojí mladík něco přes dvacet, v ruce brožuru s křížkem na přebalu (takže jsem zpočátku propadl panice a předpokládal, že mi jde nabídnout rakev) a zeširoka se usmívá. Skutečně nevím, jaký k tomu má důvod, ale vypadá tak upraveně, jako kdyby ho právě vykopli z plesu v opeře.
Tohle nechápu. Jak je možné mít na sobě plnou večerní, hýbat se v tom a jezdit MHD a být pořád jako ze škatulky. Víte, já trávím poměrně velkou část pracovní doby v různých serverovnách, nebo u klienta pod stolem, takže mám sklon už kolem půl jedenácté ráno vypadat jako něco, co jste právě vyrvali krávě z huby.
Nicméně jsou na světě i záhadnější věci (jako třeba Dalmátské čufty – mám ze seriozního zdroje ověřeno, že dalmatinů je přesně 101 a tedy netuším, kde na výrobu pořád berou suroviny) a tedy poslouchám copak mi to střihoun chce.
Pozdraví mne „požehnej pánbůh“ a než se stačí nadechnout vypálím automaticky, že nechť ho také provází Síla. Trochu zaváhá, ale táže se mne, zda jsem už přemýšlel o milosti Ježíše Krista. Odvětím, že nepřemýšlel, protože mistr Yoda takové věci dost špatně snáší. Prodejce iluzí se zatvářil káravě, a říká, že je to vážná věc a ať si tedy nedělám legraci. Na to jsem odvětil , že by mne to ani ve snu nenapadlo, že myšlenky tyto nebezpečné jsou a pouze k Temné straně Síly vedou a vůbec, že on si začal.
Zřetelně začal přemýšlet, jak se dostat přes můj ofenzivní přístup. Sdělil jsem mu tedy, že se mnou si o podobných věcech nepokecá, ale že znám někoho, koho by to zajímat mohlo. Panáček viditelně pookřál a já jsem šel pro Evu, která momentálně pařila Diablo.
Na tohle jsem byl vážně zvědavý, protože Eva tento druh bytostně nesnáší a tedy se dalo čekat, že nevynechá příležitost zdvihnout hozenou rukavici.
Pauzla tedy Diablo, a přesunula se místo mne mezi dveře. Mladík začal hovořit a já jsem se nenápadně vytratil – nicméně byt mám malý a tedy jsem byl na doslech.
Eva trpělivě vyslechla litanii na téma celibát, odříkání, čistota a celoživotní štěstí, načež krátce popřemýšlela a přinesla z kuchyně tyčový mixér. Podala ho zmatenému agitátorovi s doporučením, že si ho má umístit pod opasek a zapnout, protože pak se mu dostane nejen mučednictví, ale především se mu to celoživotní štěstí podaří dosáhnout daleko lépe a zabouchla dveře.
Netuším, co by se stalo, kdyby u dveří zabušil krišnovec, ale v této náladě by ho nejspíš přetáhla půlkou krávy se vzkazem, že spousta zeleniny má na tyhle veganské věci dost vyhraněný názor a jestli má doopravdy soucit, ať se naučí žrát kamení. Nevím.
Poučení z dnešní banální historie vidím pouze jediné. Nekupujte si znovu něco, co už stejně máte, ať se vám to snaží prodat kravaťák, nebo fousáč s ručníkem na hlavě.
Příště tedy snad už skutečně o něčem normálnějším …
Zy chvíli se budeme muset učit žrát kamení všichni, aniž bychom byli nějak hlouběji soucitní hihihihi