V rámci pracovního procesu jezdím poměrně dost po Praze. Cesty trvají relativně dlouho (protože v Praze je všechno na dlouho) a mám tedy čas koukat z okna na oelasťákované slečny, dumat nad nesmrtelností chrousta a podobně smysluplné činnosti. Protože se motám pravidelně centrem, potkávám také dost turistů, kteří se mnou občas vstupují ve verbální kontakt. Většinou se ptají na cestu, kde koupit lístky a podobně – i když posledně mne jedna slečna překvapila žádostí, zda bych ji nemohl podrbat na zadku. Že má ruku v gypsu a druhou si tam nedosáhne. Učinil jsem požadované a s pocitem dobrého skutku jsem vykročil do kanceláře, zatímco nadrbaná slečna zmizela v metru. Co je ovšem na turistech nejzásadnější je mobilní telefon. I když jak teď o tom dumám, asi nejen na turistech – možná Dopravní podniky vydaly nějaký interní pokyn, že jakmile někdo vleze do tramvaje, okamžitě musí vzít mobil do pařátu a začít zuřivě chatovat. Ale o tom se ještě zmíním.
Nechápejte mne špatně. Samozřejmě, že také mám mobil (dokonce dva – soukromý a pracovní) ale používám je zcela k banálním úkonům, jako je budík, telefonování, nebo posílání SMS. Dalo by se z toho odvodit, že na další využití přístroje asi nemám dostatek fantazie. Napadá mne sice ještě nějaké využití pro mobil, ale tyto činnosti jsou buď obscéně mechanické, nebo nelegální.
Po určitém pozorování jsem však rozklíčoval několik zásadních úkonů, pro které je mobil nezbytností.
Monitoring
Monitoring je něco, co se provádí kontinuálně a pořád, dokud dotyčný nezahučí do příkopu, nebo do jámy s vápnem. V praxi to vypadá tak, že uchopíme mobil, spustíme na něm kameru a zarputile zíráme na displej. Mobilem pak natáčíme všechno, co je v dosahu a nezdrhne, tedy od sochy Karla IV až po prodavače lodních lístků. Vytvořil jsem si pracovní teorii, že pro tento druh uživatelů mobilu je reálný svět něco příšerného, a je třeba jej nejdříve přefiltrovat přes mobil, aby byl o něco méně bolestivý. Popravdě, neumím si představit, že by se někdo zpětně na natočený materiál díval.
Selfie
Selfie pořizujeme zejména pro FBI a jiné státní orgány činné v trestním řízení, abychom doložili, že jsme skutečně byli na daném místě také přítomní a nestačil by jim pouze materiál z foťáku. Provádí se tak, že natáhneme ruku s mobilem co nejdál to jde, našpulíme rty a obličej do nejdebilnější grimasy, kterou jsme v té chvíli schopni, cvaknem spouští a následně odešleme obrázek na Facebook. Samozřejmě že se jedná zhusta o naprosto geniální a kvalitní snímky, na který je bezesporu každý zvědavý – ale to nám může být celkem jedno. Pokud je nás víc, můžeme ještě metodu vylepšit o Selfie na štangli, čímž se nám logicky zvedne šířka záběru, genialita snímku a počet lajků pod fotkou. V praxi pak vypadáme jako něco, co se snaží rozsvítit plynovou lampu z devatenáctého století.
Připouštím, že v tomto ohledu nejsem zcela imunní. Jedno Selfie mám dokonce permanentně nainstalované na zdi. Nejmenuje se však Samsung, ani iPhone, ale zrcadlo. Má ještě jednu výhodu, že na rozdíl od mobilu reaguje dynamicky, dokáže mne informovat, kdo se mi to ráno courá po bytě (většinou detekuji sebe) a když pominu jeho občasný sklon k přehánění, je fajn, že ho nemusím nabíjet.
Chat
Provozujeme zásadně v tramvaji, autobuse, či podobné sociální síti. Tato činnost je poměrně neškodná, dokážeme jí vyeliminovat už v prvním kole všechny doochodce, kteří by si mohli dělat nárok na sedadlo se zeleným křížkem. Zarputile zíráme na displej a nenecháme se vyrušit ani v případě, že do nás geront šťouchá holí. V hardcore módu to ještě lze vylepšit o zvukovou podobu videochatu, kde můžeme sdělit kamarádce, řidiči, cestujícím, pomníku Josefa Palackého a projíždějícímu náklaďáku, zásadní informace typu že jste si koupila jogurt a jak vás děsně otravuje jízda.
Každopádně jediná smysluplná myšlenka v tomto článku je, že v zahraničí, zvláště pak v Asii nemají zrcadla. Zaplaťpanů za vědeckotechnický pokrok.
Ahoj Choleriku, nad mobilním šílenstvím se také občas pozastavuji a jak to vypadá, podle Tvých postřehů, budeš asi stejná věkovka, jako já (možná starší a v tom případě se omlouvám za tykání). Nevěš hlavu, nad nevychovaností dnešní mládeže a nad jejich zažraností do svítících obdélníčků. Utěšuj se představou, že na mobilu pilně studují a pokud je uvidíš s úsměvem na tváři, zřejmě zrovna čtou Tvůj, či Fotrův blog.
skvělej článek. já se bavím v mhd taky. a taky mobilem. nosím u sebe rušičku a je docela legrace vidět, jak pitomci mobily restartujou, kroutěj hlavama a nmadávaj na operátora
A co když si v mobilu prostě jen čtou? Nudnej čas v eMHáDéčku tak trávim, kdykoliv to musim použít.
imho je hlavni to "Cesty trvají relativně dlouho". taky cumim a cunim bo vyuzivam ono "pomerne dlouho" k odfiltrovani zbytecnych banalit v mailu a urceni priorit na prvni hodku/dve v praci. nic neni jednobarevne……
Za mě patří k největším kladům mobilu v Praze možnost navigace a IDOS.
Další článek od dalšího člověka bez fantazie, který si nedokáže představit, že v éře smartphonů se dá mobil používat na něco jiného než na volání a sms a cítí potřebuje se vyjádřit k tomu, že lidé zabíjejí čas "něčím" místo koukáním do blba.
Ještě je další skupina – čtenáři. Já si na mobilu v MHD čtu eknihy.
Více než zmíněné činnosti mi vadí lidé, kteří si musí vyřizovat telefonní hovory – činí tak samozřejmě bez ohledu na nevhodnost (hromadná doprava, restaurace, kino, divadlo …) a co nejvíce nahlas, aby bylo slyšet, jak jsou "důležití" či snad dokonce "ředitelé zeměkoule". Je jich bohužel dost. A to nemluvím o telefonistech za volantem, kteří, když už tedy musí telefonovat, nejsou schopni si zapnout HF, a tak zkrouceni za volantem řadí levou rukou, kličkují po silnici jako postřelený zajíc a nesledují provoz kolem sebe. Spousta lidí se prostě stala sluhy svých mobilů…
Přesně tak, já bych všechny ty mobily, internety a podobné věci zakázal, stejně to každého jenom otravuje že?
Vskutku mě to nejvíce zaráží, když jdu s někým ven, nebo do restaurace a on "facebookuje" mobiluje jak říkáš a místo, aby věnoval pozornost mě, ji věnuje internetu
V MHD dost často louskám pracovní maily – v takto ušetřeném čase si pak na pracovišti můžu v klidu dát ranní kávičku a nestresovat se
Mobil vyuzivam dosti extenzivnim zpusobem, jen selficka a social networks nemusim, ztrata casu + me nebavi/nezajima co provadi jini. Ale co ve mne vzbuzuje obavu je konformita dnesni mladeze. Nikde neni patrna kritika establishmentu, revolta, touha zmenit soucasny striktne konzumni system … Skoda, kde jinde nez v mladych by se mela vzit touha po zmene a snaha otocit to k lepsimu … verte, ze politicke zombie tuto zmenu iniciovat nebudou.
To s tou plynovou lampou je povedený
Levná výroba elektroniky v Číně, jak na to?