Problematika externí expanze

admin
Čas od času mne přepadne něco, čemu říkám sebezpytná chvilka. Neděje se to zase tak často, takže si toho stihnu všimnout i já, nicméně v takových okamžicích si říkám, že jsem tento blog nazval špatně. Když jsem ho zakládal, připadal mi název poměrně trefný, nicméně po dnešní zkušenosti v práci jsem nabyl dojmu, že v porovnání s mými kolegy v práci, jsem v podstatě ztělesněním ledového klidu.
Je mi jasné, že si každý občas potřebuje nějak ulevit. Nicméně to , co dnes předvedl Terezčino otec v kanceláři, mne jak pobavilo, tak donutilo i k úvahám na podobné téma.
Vypadalo to na celkem normální den, když zazvonil telefon, který zdvihl právě on. Jak jsem pochopil, jednalo se o nějakou velice nespokojenou klientku, která tvrdila, že Náš ekonomický systém jí právě zničil celé účetnictví. A že vůbec nic nefunguje, nedá se to ovládat, za půl hodiny jí přijde kontrola z berňáku a tedy že činí za celou situaci mého kolegu zodpovědným.Terezčino otec v klidu vyslechl asi dvacet minut nadávek, s tím, že se jí snažil uklidnit, nicméně nějak se mu nedařilo jí skočit do řeči na tak dlouho, aby jí nabídl vzdálenou pomoc. Nakonec se paní emociálně vyčerpala a tedy jí kolega navrhnul, že se tam na dálku podívá.
Připojil se tedy vzdáleně k jejímu počítači a zjistil, že paní si dala spočítat zúčtování namísto k roku 2016, k roku 1916, což sice náš systém bez keců spočítal správně, nicméně automatickou pozvánkou pro T.G.Masaryka, už nikdo z programátorů nějak do systému nezavedl. Dále pak zjistil, že příčina neovladatelnosti tkvěla zejména v tom, že měla paní vypnutý NumLock, a po stisku příslušné klávesy zase vše funguje, jak má.
Kolega zavěsil telefon, vyrval externí klávesnici z notebooku, roztřískal jí o stůl a řval, že proběhlo 300 milionů let evoluce, a že to všechno bylo úplně na hovno, že pokud by bylo po jeho, šel by osobně zašlápnout každého trilobita, který měl tak debilní nápad, že se vlastně půjde mrknout na to, jak to vypadá suché zemi. Dále prohlásil, že vražda z milosti by měla být legálně povolená, a že vůbec nechápe, proč ta kráva (čímž očividně myslel klientku) vůbec chodí do práce, protože něco jako je ona, úplně stačí dvakrát do týdne pohnojit a zalejt.
Ta poznámka ohledně evoluce mne zaujala, protože mi to připomnělo téma, kterého už jsem se dotkl. Jakkoliv se k již zmíněným tématům vracím nerad, o tomhle se zmínit musím.
Impulsem byla totiž jedna moje známá, u které jsem se zastavil na kafe a nějaké to poklábosení. Už ani přesně nevím, jak jsme se k tématu dostali, nicméně řešila podobný problém s mravenci, jako můj kolega z práce.
Scénář byl dost podobný tomu kolegovu, nicméně v tomto případě byl následný vývoj o poznání odlišný.
Tedy mravenci se rozhodli, že se si zřídí detašované pracoviště u ní v chalupě, podobně jako to dělají veliké firmy s call-centry v Bombaji. Známá to zpočátku tolerovala, nicméně když jí brabenci vnikli do špajzu, zřídili si hlavní štáb na plechovce leča s klobásou, a vztyčili tam lokální brabenčí vlajku, dospěla k závěru, že je na čase s tím něco udělat.
Vydala se tedy do drogerie koupit taková ta plastiková iglů, do kterých by mravenci měli napochodovat a vrátit se po exkurzi do rodného domova patřičně otrávení. Rozestavěla tedy pastičky kde se jen dalo, odjela zpět do Prahy a čekala, že se chemie postará o zbytek.
Když přijela další týden, k svému zklamání zjistila, že mravencům to moc nejede. Brabenčí průzkum nejspíš netrpí takovým informačním šumem, jako naše rozvětka vůči muslimákům, prostě si ty malý mrchy řekli mezi sebou, že tohle jí nesežerou a chodili normálně okolo, aniž by věnovali pastičkám nějakou pozornost.
Známá se tedy šla dotázat do obchodu jak to přesně funguje. Bylo jí sděleno, že brabenci tím prolezou a přitáhnou si na nožičkách nějaký sajrajt, který jim zabrání v dalším množení a tedy že se problém časem vyřeší sám. Potíž byla v tom, že tihle mravenci byli buď na takovéhle fórky až moc mazaní, nebo jim to prostě nejelo – takže namísto toho, aby se problém vyřešil, začal spíše eskalovat.
Známá tedy začala taktizovat a kolem pastiček jim kladla pamlsky s tím, že doufala, že alespoň nějaký mravenec se na tohle chytí. Jak asi tušíte, žoužel sežrala všechno okolo, s vyjímkou pastiček, mravenčí M.I.6 i za těchto okolností zafungovala skvěle, její velké nelibosti.
Nicméně moje známá je poměrně bojovného ducha a tedy se rozhodla, že pokud ta mrňavá pakáž nechce za odměnu, dostane to za trest a zahájila protiakci. Do jisté míry mi to připomnělo toho pána, co se rozhodl hubit moly, nicméně v tomto konkrétním případě to v konečném důsledku slavilo úspěch.
Začala odchytávat jednotlivé mravence, cpala je do chemického iglů a dávala si velký pozor, aby je zase živé nechala odpochodovat k zotavení.
Tohle činila po celý týden, což svědčí nejen to tvrdohlavé povaze, ale zejména o perfektním zraku a trpělivosti Predátora, ze stejnojmenného filmu.
Tedy odjela zpět do Prahy a byla zvědavá, jak se nová strategie ujala.
Když se přijela podívat po dalším týdnu, mravenci byli pryč.
Poslání z dnešního článku je asi jediné. Chemie je sice fajn, ale Pěstní právo přece jen funguje o něco lépe.

15 thoughts on “Problematika externí expanze”

  2. [1]: Slibuju, ze uz tohle tema necham na pokoji – ocividne je to priliz citlive;-) Nicmene, osvedcily se recepty ?

  3. Někteří lidé jsou vyloženě flegmatičtí. Kdysi dávno, ve druhym ročníku jsme na praxi měli i ovládání strojů, což v pojetí Tesly Strašnice byly i vylágrovaný škodovácký soustruhy, na kterejch by se daly vytáčet klikovky pro poříční nákladní plavbu. Učil nás nějakej Tlučhoř, starej pán, bylo to v lingusáku a von tam seděl u stolu, nohy nahoře, pokuřoval Partagasky, čet si noviny a my u toho stáli a lámali nože, páč se ten hliník táhnul jak žvejkačka. Najednou rána – někdo zapomněl v hlavici kličku. Hvízdlo to přes místnost a klička se zasekla půl metru vod jeho hlavy. Von sebou ani necuk, ani nezvednul voči vod čtení a utrousil: "žabaři! Zase vedle."

Comments are closed.