Statistika válečné zóny

admin
Asi není žádným tajemstvím, že k nám domácí spotřebiče chovají špatně skrývanou nenávist. Svědčí to jednak o tom, že mají vlastní vědomí a ve většině případů se jen tak přetvařují a pak také o faktu, že když neustále někoho nutíte do něčeho, co se mu očividně nechce, využije každou příležitost, jak Vám to vrátit. V mojí domácnosti samozřejmě nemůže nic probíhat stadnardním způsobem, a tedy se k běžným potížím spotřebiče snaží dodat ještě nějakou přidanou hodnotu.
Příkladem bych uvedl, že většina praček je koncipována jako Richard Krajčo – tedy po zapnutí podivně poskakuje a rozumí tomu jenom ženy – moje pračka je nejspíš potomek kráčejícího rypadla a její toulky po prostoru začínají být už téměř legendární. Protože to o ní vím a koneckonců každému prospěje trocha zdravého pohybu, přihlašuji jí posledních pár let i do pochodu Praha – Prčice, což by na tom nebylo tak divné jako to, že se zpravidla umisťuje na čelních místech.
Evu má zase z nějakého důvodu v neoblibě můj sprchový kout, hází po ní svoje skleněné dveře, což je docela podivné, protože mě takové věci zatím nedělá. Musel jsem ji vyprošťovat celkem třikrát, což je mi sice záhadou, nicméně pohled na torzo ženy, zaklesnuté v prudkém souboji s běsnícím živlem, párou a sklo-kovovým rámem má trochu něco do sebe, a už celkem rozumím tomu, proč zrovna tímto způsobem koncipovali scény z Terminátora.
Pokud o tom přemýšlím seriózně, v podstatě jediné zařízení v mém bytě, které se mne zatím nepokusilo napadnout, je zrcadlo. Stejně mu ale moc nevěřím, protože ten týpek, co ho tam občas vídám je nějakej divnej a tedy si myslím, že je pouze otázkou času, co ti dva na mne vymyslí.
O tom, že se mne můj byt pokusil vyhodit do vzduchu, zastřelit tučňákem, či přizabít digestoří už jsem se tuším zmiňoval, a i když to jako profesionál dokážu ocenit, provedení přece jen trochu pokulhává a tedy je i zde stále co zlepšovat. Nicméně to vytrvale zkouší dál, jako se o to pokusil minulý pátek.
Když jsme ještě s Evou bydleli spolu, měli jsme v koupelně prastarou Karmu. Karma v tomto konkrétním případě nebyla taková ta věc, kterou mají buddhisté, aby se k sobě nechovali jako lidé, ale plynem ohřívaný průtokový ohřívač vody, nicméně jak se ukázalo, její tvůrci zřejmě věděli dobře, proč jí dali takové pojmenování. Karma byla letitá a časem začala dělat neplechu v tom smyslu, že zapomínala vypínat plyn, i když byla voda ohřátá na maximum, což bylo poněkud nepříjemné. Takže jednoho večera jsem slyšel zvuk, který jsem jednoznačně identifikoval jako zvracející kočku. Eva po sprše spala, tak jsem si řekl, že to půjdu uklidit, něž mi to prožere díru do mikiny, kterou si pro tento konkrétní případ ohleduplně vytáhla z prádelníku. Sebral jsem tedy mikinu, že jí půjdu nechat namočit, sklonil se nad vanou a pustil vodu. Ozval se zvuk, jako když natáhnete závěr útočné pušky AK-47, načež mi Karma proletěla nad hlavou, kde se odrazila ode zdi a při dopadu prorazila vanu. Tedy sem si povzdychl, šel zavřít vodu a plyn, které svobodně unikali do prostoru, vyslechl si od Evy poznámku a téma, co zase dělám a proč jí budím, když zrovna zabírala a šel jsem zhodnotit situaci.
Byla to docela šlupka, nicméně – co se stalo bylo celkem jasné. Eva po sprchování zapomněla plyn vypnout, takže se Karma tlakovala a tlakovala a když jsem pustil vodu, už to prostě nedala. Tedy jsme usoudili, že bude nejspíš lepší nápad pořídit bojler na elektřinu, protože nechat se usmrtit elektrickým proudem mi přišlo atraktivnější, než řešit rozraženou lebku.
Tedy koupelna šla do rekonstrukce a bojler, i když zezačátku pyskoval, nakonec sloužil celkem spolehlivě. Tedy až do pátku.
Když jsem se ráno vzbudil, tak nějak už jsem tušil, že všechno nebude úplně jak má. Nicméně ještě oblbený spánkem jsem se šel osprchovat, otevřel jsme dveře koupelny a opřela se do mne silou tsunami masa vody, která se podle mne musela shromažďovat celou noc. Všude po bytě okamžitě deset čísel mokra, a podle řevu, který se ozval po několika minutách mi bylo jasné, že jsem nejspíš slušně vyplavil i souseda pode mnou. Povzdychl jsem si a zavolal Evu, že se naše plány na víkend zřejmě ruší a začal hledat na netu instalatéry. Eva pravila, že jsem nemožnej a že jí lezu na nervy tím, že jí narušuji pravidelný sexuální život, švihla mi s telefonem a já si šel objednat nový bojler.
To se mi nakonec podařilo, a i když vzala za své komplet celá plovoucí podlaha, nakonec se mi podařilo povodeň udolat, instalatéry i nový bojler zaplatit a věci se pozvolna vracejí k normálu. Mohu si jen odškrtnout další fajfku v tom smyslu, že se mne můj byt pokusil i utopit, což doufám nebude zkoušet každý den.
Poslání z dnešního článku je snad jen jedno. Pokud máte byt, který po Vás cíleně nejde, buďte za to vděční. Možná sice trochu polevíte v ostražitosti, ale rozhodně Vás čeká o něco víc zdravého spánku.

24 thoughts on “Statistika válečné zóny”

  1. Přesně tohle je ten druh článku, který člověk potřebuje po náročném dni. Je perfektní, ale upřímně nezávidím tu vodní kalamitu. Takhle vražedný byt bych mít nechtěla. Na druhou stranu se člověk nenudí ani doma :-D

  3. Náš bojler zatím nic, ale upřímně mu to taky moc nevěřím, už má léta a podle mě přesluhuje, tak taky čekám nějakou čertovinu.

  4. Super clanek :D , az mi takto v nocnich hodinach, po celodennim malovani pripomel jeden starsi otrepany vtip:

  7. Že by byl byt určitým poltergeistem, to jsem ještě neslyšela, i když o našem bojleru bych mohla vyprávět – jednou suchej, pak voda, to dokola, až vytekl…

  11. pračce rozumumím, ale musím přiznat, že manžel zná všechny ty chytré nastavení, které mi usnadní praní (já používám tak 3 programy)…

  12. Mě teda zatím nenávidí pračka, ale fest. Ví moc dobře, že nesnáším když začne ždímat a já jsem v kuchyni. Zvuk ždímající pračky mi fakt fyzicky nedělá dobře, cítím úzkost když nabírá na obrátkách a musím opustit místnost. No a tenhle ďáblův vynález si kdovíjak dlouho poklidně pere, ale ždímat musí začít zrovna když si sednu v kuchyni a chystám se tam chvíli sedět. Načež já musím všechnu práci kterou jsem si přinesla zase sbalit a odnést, protože se tam prostě nedá existovat. No a když si všechno odnesu zase do pokoje ke stolu, ta mrcha ždímat přestane, v klidu vypustí vodu a vypne se. Ještě na mě zapípá, jakože je čas prádlo vyložit. Jsem si jistá, že kdybych se rozhodla čekat než doždíme, nedočkala bych se :D :-D

  15. Je úžasné, že se dá takto katastrofická událost pojmout tak úžasně vtipně. No, co se mě týče, tak já se svým bytem udržuji stav trvalého příměří. Možná mě má rád, anebo to bude tím, že jsem mu neposkytla žádné drahé nástroje, se kterými by mi to byl schopen spočítat

  16. Moc jste mne potěšil, protože my máme teplou vodu přímo z kotelny, takže boijler jakoí takový nepotřebujeme. Po malém průtokovém, který jsme si pořídili kdysi dávno kvůli vynechávkám teplé vody z z kotelny, zůstaly jen dva šrouby v koupelně, na které věším blbosti- sem tam kartáček, hřebínek a podobné nadbytečné věci. Není mi jasné z obsahu článku, zda vás přítelkyně opustila kvůli podobným kalamitám nebo to bylo tak nějak vzájemné. ;-)

  17. Proboha! Tak vy se asi opravdu nenudíte, to zní drsně :O :-D Doufám, že v souboji se svým drahým bytem stále ještě vedete! ???  :-D  :D  8-O

  19. takže u tvých článků prostě jíst nesmím, jinak mi hrozí udušení smíchem :D

  21. [20]: Ale samozřejmě! Vždyť jsem přece byla v pionýru. Sice asi jen dva měsíce, ale "buď připraven", je od té doby mým heslem.

  22. Když jsem ještě bydlela na studentský způsob, měli jsme byt vybavený prastarou ledničkou značky Minsk (psáno azbukou). Byla tak stará a tak odolná, že bych se nedivila, kdyby se do Brna dostala v roce 45 coby tank a pak se přešupačila do civilu na ledničku.

  23. To nám se zase cíleně rozbíjí čerpadlo na vodu. A skoro vždycky o víkendu. Ono je to docela neštěstí, když si člověk za celý den nemůže pak spláchnout ani záchod a opravář v nedohlednu. :-?

Comments are closed.