„Když je něco zajímavý, nebo k něčemu, dřív nebo později to stejně někdo ukradne. Je to o dost jednodušší, než to vymýšlet celé znovu. Co ti na tom připadá divnýho ?“
Tak přesně tohle kdysi pravila Eva, když jsme se bavili na téma Čína, a zpětné inženýrství. Až do této soboty jsem si na to nevzpomněl, protože k tomu v podstatě nebyl žádný důvod.
Problém je v tom, že jsem měl až do víkendu pocit, že se mne to netýká.
Bohužel se přihodilo něco, co mne nakrklo do té míry, že jsme celý den skutečně vážně přemýšlel o tom, že celý Cholerický zápisníček smažu, bo se na to můžu krajcvajc, stejně mám z toho jenom nervy, a nemám za to ani floka, takže co jako.
Když jsem se trochu uklidnil, a přestal vidět skrze krvavý závoj, tak mi došlo, že tím by se sice nejspíš odstranila příčina mého momentálního naštvání, ale bylo by to značně nefér vůči ctěným, a váženým čtenářům mojeho Cholerického zápisníčku.
Víte, je mi jasné, že když hodíte něco na Internet, tak nějak už to přestává být úplně Vaším vlastnictvím. Můžete sice mít dobrý pocit z toho, že jste písmenka srovnali do slov – a Bože nedopusť – i sem tam do nějaké myšlenky, ale v tu chvíli se to stává jen párou, kterou ani OSA nedokáže nacpat pod nějakou kontrolu, i když by to samozřejmě velice ráda udělala. Tohle mi celkem nijak nevadí.
Jsem si toho vědom, a kdybych nebyl, asi s tím vůbec nezačínám.
Dokonce mne těší, když mi moji známí sem tam pošlou link na nějaký Cholerický článek s tím, že si tohle musím přečíst, aniž by měli nejmenší povědomost o tom, kdo je jejich autorem. Stejným způsobem mi dělá radost, pokud zaslechnu nějakou hlášku z článku v běžném hovoru (v mém případě spíš hlavně mezi šermíři) a s tím problém skutečně nemám.
Co mne tak neskutečně podebralo byl fakt, že jsem o víkendu narazil na své texty v nějaké lokální , éterem vysílané platformě, značně debilně upravené, bez toho, aniž by byl někde uveden zdroj, či zda by se mne předtím na můj názor někdo zeptal. A co mne nasralo ještě daleko víc byl fakt, že se jednalo o reprízu.
Víte, já vážně nejsem přirozený grafoman. Své cholerické články potím opravdu velmi nesnadno, a i když se někdy odkazuji na externí zdroje, nikdy je nevydávám za svůj vlastní výplod. No – uprchlíky například bych si vymyslel asi dost těžko.
Když jsem se rozhodl, že tohle klepat vůbec začnu, myšlenka byla asi taková. Internet byl přecpaný politikou, Evropskou unií, stokou, kterou na Vás denně chrlí bulvár – prostě nic, co by Vás nějak potěšilo, pobavilo, nebo Vás přivedlo na jiné myšlenky. Říkal jsem si, že zkusím naťukat něco, co by bavilo číst i mne – zároveň, co by člověk mohl číst i bez ohledu na to, jaký se vlastně momentálně píše rok. Netuším, do jaké míry jsem uspěl – rozhodně se nepovažuji za kalibr Františka Nepila, nebo pana Jirotky, ale dělal jsem co šlo, a sem tam to nebylo myslím až tak špatné.
Zřejmě se to ale někde nějak zvrtlo, stejně jako každý dobrý úmysl. Nevím co se přesně stalo, ale aby nějaký lokální radiový kretén četl kusy mých textů, přerušované reklamou – to teda fakt ne.
Tedy na to reaguji jediným možným způsobem.
Přiklapávám svůj Cholerický zápisníček a beru si prázdniny.
Uvidím, zda mne hořkost do měsíce Září opustí, či nikoliv – ale v tuhle chvíli se přiznám, že jsem namíchnutý hodně. A je to o to horší, že v zásadě mne napadá jediná obrana proti lidské drzosti, aroganci a zlodějině. Přestat to prostě psát.
Musím to ještě promyslet.
Poslání z dnešního článku ? No – jen jedno. Eva nikdy nečetla ani řádku z Cholerického deníčku. Jestli se na to někdy podívá, tak potom nejspíš začnou skutečné potíže…
Ale néééé…
[1]: Muze byt Nicmene, problem je daleko hlubsi – totiz ze JA nebudu mit co cist.
Hau. 🙁 Dyť já přijdu o svoji klasickou středeční siestu v práci s obědem a cholerikem, kchm.
[3]: Netusim, a popravde to ani nemam v planu zjistovat. Teda – Uz jsem byl skoro klidnejsi, kdyz mne kamoska pozadal o zkouknuti verze Maleho Prince z roku 2015. Animak Jdu triskat hlavou o zed, dokud neomdlim, a nehodim svoji kristalovou kouli do popelnice, protoze nocni mura s Popelkou se opakuje.
Neee…teď jsem nasraná taky protože to tady čtu pravidelně a to je teda co říct. Málo co čtu pravidelně
[5]: No super. Este chybi .M, Polgara a Báša a muzu rovnou premejslet o novym clanku na prvni zarijovou stredu:-/
Choleriku, neberte se zas tak vážně. Já napsal přes 100 článků a třetinu jsem jich našel Na jinejch serverech, z toho polovinu s jinym názvem a bez uvedení autora. 4 statě dokonce našel známej na policejní škole ve skriptech (dva jako příklady nezvládnutejch zásahů, jeden jako příklad potravy pro extremisty a jeden jako příklad úniku informací). To byste se z toho musel zbláznit, to je prostě internet. Nejste výjimka.
[7]:
Ale ano, já to chápu, co tě naštvalo a proč bys nejraději se psaním sekl. Mě by to vytočilo úplně stejně a dospěla bych k stejnému závěru.
Dobre, dobre, podleham kolektivnimu natlaku. Od zari tedy zacnu zase neco klepat – tedy za predpokladu, ze bude nejaky vychozi material tim padem bude vubec o cem psat
Rozhodne 🙂 Budu se na zari tesit
Vrhů!
Noo… já bych asi to rádio zkontaktovala a nasraně se do něj pustila, kdybych na to měla kule. Ježto je nemám, v reále bych spíš jen napsala hodně nasranej článek, ale jako zveřejnila bych i co to bylo za rádio, zaprvý aby se z toho člověk pořádně vypsal, a zadruhý aby jim aspoň nalepil nějakej negativní feedback na jejich jméno. Pokud by tam šlo zavolat, tak tam ve vysílání zavolám, ať to slyší co nejvíc lidí. Jinak na blogy snad existuje taky autorskej zákon jako na všechno jinýho, takže snad je trochu na čem stavět při tom případném volání nebo nadávání.
[6]: ale jo rozumím tomu dobře…ale já bych si to vyřídila přímo s tím, kdo to udělal – napsala, zavolala a pohrozila autorským zákonem
Tak já jsem tu dnes poprvé, líbí se mi tu (díky Baruschce) a zjistím, že je to tu ohroženo? :-/
To jsem napsala ale hloupost! Nelíbí se mi tu díky Baru, ale díky ní jsem tenhle blog našla.
Jsem lehce zmateny. Takze vyhledavate zamerne neco, co se Vam nelibi ? Nejak se v tech reakcich uplne neorientuji ..
napiš prosím už nějaký článek
[18]:
Myslim si, že by bylo lepší, kdyby tu bylo uvedené o jaký přesně text se jednalo a kde byla jeho změněná podoba, abychom si na to mohli udělat obrázek sami. Každopádně s tím, že lidi budou tak nějak kopírovat tvé myšlenky, s tím jsi měl počítat předem. A pokud někdo přijme tvoji myšlenku, musíš počítat s tím, že ji přijme po svém a ne slovo od slova. Kopírovalo se vždy a kopírovat se vždy bude. Díky tomu jde vývoj kupředu.
[17]: No jo, teď jsem si tu svou "opravu" přečetla – a taky jí skoro nechápu. Samozřejmě se mi tu líbí. A Baruschku mám moc ráda.
[21]: Byl jsem prehalsovan vetsinou nekdy halt proste chybi vyber