Relevance náhradních kalhot

Tenhle týden byl fakt divnej.

Předně – Eva odletěla služebně do Číny, čímž mne uvrhla do stavu existenciální nejistoty, jak jsem se o tom zmínil v jednom z mých minulých příspěvků. Celý týden se mne nikdo na ulici nepokusil pumpnout o peníze, nebo cigarety, což je také docela divné. A hlavně – v jednu chvíli už se mi zdálo, že rozluštění vzorce psích akcí už mám na dosah, nicméně i když další část skládačky zapadla na své místo, stejně pořád nedává žádný ucelený obraz.

Je možné, že je to nějak propojené a že události z dnešního rána mají s nepřítomností Evy a předchozí článek o sépiích nějakou konkrétní souvislost – ale i ta mi prozatím uniká.

Co se tedy v pátek přihodilo.

Jel jsem za klientem příměstskou linkou autobusu a přemýšlel jsem o důvodech, které někoho nutí postavit si sídlo firmy v takové Bohem uzapomenuté díře. Posádku autobusu v době mého příchodu tvořil kromě řidiče, nějaké slečny s miminem v kočárku, ještě pán na přední sedačce, který si celkem nezúčastněně četl noviny. Na další zastávce pak přistoupila nějaká starší paní s malou holčičkou – takže situace nevypadala naprosto nijak nenormálně.

Tedy až do chvíle, kdy přistoupila paní se psem na vodítku. Posadila se za pána s novinami, vytáhla (jak jinak) mobil a ponořila se zcela do virtuálního světa. Ne tak její čtyřnohý přítel. Protože jsme jeli poměrně fádní krajinou, a já jsem začal tušit něco ve vzduchu, začal jsem hafana pozorovat.

Pes zahájil bojovou přípravu, pokusil se jazykem si nablýskat nádobíčko, což se mu díky náhubku moc nedařilo. Nejspíš proto se posadil, a zahleděl se na nohavici pána s novinama. Přemýšlel o tom opravdu dlouho a důkladně, několikrát si ji očichal, načež usoudil, že je to přesně ono , skočil pánovi na nohu a začal se pohlavně uspokojovat.

Bylo znát, že v podobné činnosti není žádný amatér, mělo to styl, techniku, předehru a vůbec všechno, takže bylo jasné, že podobné věci má dost zmáknuté. Samozřejmě pán s novinama se vyděsil, vyskočil, jako když ho bodne včela, začal hulákat, propukl v divoký tanec ve snaze psa z nohy setřást, a současně se ho snažil odhánět otevřeným denním tiskem. Ani jedna ze zmíněných činností neměla moc velký účinek, spíš to z mého místa vypadalo, asi jako když trenér národní reprezentace povzbuzuje svůj tým z lavičky.

Zaujalo to ovšem majitelku psa, která zahodila mobil, a pokusila se hafana z nohy odtáhnout za vodítko. Tahle akce moc úspěšná nebyla, pes tam držel jako přibitej a byla větší šance, že oderve pánovi nohu z pánve, než že se jí povede psa z nohy sundat. Byla to docela paráda, protože vzhledem k tomu, že se ještě kymácel autobus, taneční duo pán-paní, předváděli neskutečné pohybové kreace. Pes to trochu kazil, protože se pohyboval jen dolní částí těla a zásadně jen vertikálně – ale zato frekvencí pohybů jim sekundoval více než zdařile.

Byla to scéna jako z filmů Nina Manfrediho – pán křičel na paní, paní křičela na psa, holčička křičela na všechny tři, protože z jejího úhlu pohledu pejskovi ubližují, druhá paní se snažilo umlčet holčičku, které se ani jedna z těchto variant výrazně nezamlouvala. Do toho se rozeřvalo mimino, a řidič autobusu, který křičel na všechny, ať přestanou křičet, protože se nemůže soustředit na řízení.

Jediný kdo byl potichu byl pes, který si zarputile pracoval na svém a já, který jsem přemítal jaké to asi bude, protože jsem s autobusem ještě nikdy nenaboural. Hafan měl můj obdiv, protože věnovat se něčemu podobnému, přestože okolnosti pro tuto činnost rozhodně nebyli ideální, to vyžaduje už slušnou dávku odhodlání a silného rozmnožovacího pudu. Nicméně vytrval až do konce, a poté co organicky vylepšil pánovu garderobu, pustil se nohy, a protože za daných okolností byl zřejmě nahromaděný stres nadkritický, zakončil své extempore tím, že se ještě pozvracel.

Paní byla i se psem vykázána na další zastávce z dopravy, což učinila docela dobrovolně, na této zastávce jsem vystoupil i já, takže po opuštění řvoucího autobusu o jeho osudu již žádné zprávy nemám.

Poselství z dnešního příspěvku je snad jediné. Pokud někam cestujete MHD, berte si raději sebou náhradní kalhoty. Nikdy totiž nevíte, kdo se do nich může zamilovat.