Specifikace pozorování gerontů

Dnešní článek je psán pod doznívajícím cholerickým vzedmutím, nicméně jsme tu už dlouho neměli vědecké okénko a tedy jsem usoudil, že je třeba v tomto směru něco udělat. Je mi jasné, že příspěvek nemůže být zcela vyčerpávající a tedy pokud by někdo z laskavých čtenářů mohl moje pozorovaní něčím doplnit, prosím, neváhejte. Jsa zoolog – amatér samozřejmě nemohu plně obsáhnout širokou problematiku, o které dnes bude řeč. Nicméně rád bych úvodem podotkl, že moje úmysly jsou čistě vědecké, o podobné věci jsem se nikde nedočetl, a tedy mám potřebu se na dané téma vyjádřit. Zároveň by mne mrzelo, aby si můj čistě akademický zájem někdo vykládal nějak špatně. Pokud se rozhodnete pozorovat chobotnici, či lučního koníka v jeho přirozeném prostředí, také vás nevede primárně touha jeho životní styl a návyky nějak bagatelizovat.

Takže se do toho rovnou pustíme.

Nejprve bych asi vymezil nějakou terminologii, abychom se bavili v konkrétní rovině.

Jedná se primárně o pozorování tramvajových gerontů a příbuzných odnoží.

Předobrazem terminologie budiž třeba hrabě Dooku, který má narozdíl od geronta velmi rozdílnou metodiku v přístupu.

Hned ze začátku je zde důležité, zásadně odlišit doochodce od geronta. Zatímco doochodce podniká výlety, chodí na jógu, chová králíky, nebo pěstuje na zahrádce řepu, životním posláním geronta je lézt systematicky ostatním spoluobčanům na nervy, a to velmi proaktivním způsobem, který si popíšeme v následujících odstavcích.

Za signifikantní se dá označit už jen rozdílný přístup doochodce a geronta zejména k mladší, nebo nejmladší generaci. Zatímco doochodce šikanuje mládež přirozenou cestou – například ve skautu, nebo v rámci nějakého sportu, gerontovi při stejné potřebě schází potřebný um, či prostředky a tedy je nucen se uchýlit k přímočařejším metodám, kde doufá ve zvykový předpoklad úcty ke starším, což se ne vždy setká s úspěchem. Je tedy zřejmé, že neúspěch vede pouze k dalším frustracím, které si posléze geront nahrazuje jinými, daleko propracovanějšími, což trvá až do chvíle, kdy se ocitá již naprosto mimo realitu.

Takže nejprve obecně:

Geront je poháněn jednoholovým, či dvouholovým systémem, který v případě potřeby může posloužit i jako zbraň prvního úderu. K druhému úderu již zpravidla gerontovi schází síla, nebo rovnováha, což považuji za zásadní nevýhodu celého pohoného systému. V extrémní verzi je geront poháněn verzí 4×4 (což je taková ta hliníková konstrukce, kterou tlačí před sebou), nicméně tato verze geronta je poměrně neškodná, protože veškerou energii spotřebuje právě zmíněný pohon, a tedy geront v tomto případě útočí pouze verbálně.

Dynamická. V tomto případě je třeba se mít na pozoru, protože rychlost pohybu geronta je přímo závislá na prostředí. Zatímco v supermarketu, kde se při blokování ostatních nakupujících, se gerontova rychlost dostává do záporných hodnot, při stíhání tramvaje, či zavírajících se dveří se tato rychlost nachází zhruba někde na pomezí rychlosti světla. Osobně jsem byl svědkem toho, jak jedna bába, se zátěží dvou plně naložených igelitek, hodila hůl do podpaždí a dostihla sprintem tramvaj v takovém čase, že kdyby tohle viděl Ussain St. Leo Bolt, musel by v rámci fér-plej sebrat svoji sbírku medajlí , a jednu po druhé je vysázet zpátky na stůl Thomase Bacha.

Neznámá. Nějak jsem nepřišel na medotu, jak to změřit, nicméně některé exempláře mi přišli hustý docela dost.

Zde platí v praxi tzv. cikánská definice invalidity. Zatímco plně invalidní cikán není schopen uzdvihnout lopatu, nebo zednickou lžíci, tento fyzikální zákon se nevztahuje na opuštěná litinová kamna, či metrák volně ležícího dřeva. Osobně jsem přesvědčený, že se jedná o stejnou substanci, která dělá z dr. Bruce Bannera neuvěřitelného Hulka. V případě rómů je spouštěcí mechanismus naprosto zřejmý, nicméně u gerontů jsem vypozoroval jiný spouštěč, a to sice slevový kupon.

Lokálně patriotická. Nicméně jisté společenské postavení mezi geronty existuje, a projevuje se heraldicky. Zatímco ti, kteří inklinují spíše k nižší a dělnické třídě, mají na igelitkách loga Penny, Lídlu, nebo Normy, Ti, kteří jsou ostatními geronty řazeny spíše mezi snoby, třímají igelitky značky Tesco, nebo Globus. Billa, jak jsem odpozoroval je považována za něco jako nabídka mírové ratolesti a působí na obě strany barikády uklidňujícím dojmem. Divokou kartou v tomto systému jsou geronti s látkovou taškou, nebo síťovkou v létě – jsou přijímáni převážně s nedůvěrou, protože zbytek účastníků nedokáže konkrétně hierarchicky zařadit.

Značná. Zvláštní je, že agresivita gernotů není uplatňována jen vůči okolí, ale neváhají jí obrátit i proti svému vlastnímu druhu, podobně jak to můžeme pozorovat například u Žraloků písečných. V případě agresivního, či chrapounského chování vůči mladším ročníkům to shledávám ještě pochopitelným, protože se jedná o přirozeného nepřítele, nicméně jsem přesvědčený, že uplatňování stejného vzorce chování vůči vlastnímu druhu vychází hluboko z jejich podstaty. Byl jsem očitým svědkem situace, kdy se dvě gerontí samičky zhádaly o místo pro invalidy takovým způsobem, že došlo i na facky. Tedy došlo pouze k pokusům, protože přes součet obou jejich tělesných objemů na sebe ani dosáhnout nemohly – nicméně spor vyústil v situaci, kdy na sebe navzájem vytáhli invalidní průkazy a začali se handrkovat o místo. Jejich argumentací byl stupeň invalidního průkazu, o proti délce držení průkazu na straně druhé – což by mělo možná i logiku, kdyby nebyla půlka sedadel v tramvaji prázdná. Také jsem byl svědkem souboje dvou gerontů na hole a nákupní košíky v případě, kdy se přetahovali v supermarketu o poslední pixlu ančoviček v nějakém humusu – což opět bylo velmi paradoxní v tom, že byla zlevněná z důvodu, že už byla nejméně dvě století prošlá, přejetá vysokozdvižným vozíkem a potřísněná montážní pěnou.

Za přirozené shromaždiště tohoto druhu lze bezesporu považovat čekárny praktického lékaře, zmíněné supermarkety, kde probíhají aktuálně slevy, městská hromadná doprava ve špičce a samozřejmě také různé bufety na stojáka a jídelny podobného typu. Zde panuje duch velmi nejistého a dočasného příměří, kde geronti probírají neustále dokola několik zásadních témat. Většinou se jedná o kritiku poměrů, politiky, kvalita výchovy mládeže, historie z deníku vyprazdňování domácích mazlíčků a vnoučat (pokud je nějakým nedopatřením mají), přistěhovaleckou vlnu a soukromé sbírky medikamentů. Témata seance jsou probírána stále dokola, v pořadí od věcí osobních, až po všeobecné poměry. Debata bývá zpravidla zakončena zvoláním „Já bych je hnal!“, což je něco jako pointa celé debaty, aby se mohla poté restartovat a začít od počátku.

Osobně by mne tohle prohlášení docela zajímalo, protože z tématu sice vyplývá, koho by příslušný geront rád někam hnal, nicméně už není jasné, odkud a kam přesně by ho hodlal hnát, ani jakým způsobem by to hodlal provést, protože jak jsem naznačil o něco výš, poněkud k tomuto úkonu scházejí technické a praktické možnosti. Navíc skutečně netuším, jakým způsobem si představují někam hnaním přemístit životní styl omladiny, ale nejspíš na to mají vypracovanou nějakou speciální taktiku, dlouhodobý plán a vyčleněné fondy na logistiku.

Pro dnešek bych na tomto místě skončil a někdy příště si povíme o konkrétnějších typech a druzích tohoto specifického živočišného druhu. Už jsem poněkud vychladl, nicméně předpokládám, že někdy v budoucnu budu nucen na tento článek navázat – a tedy jsem rád, že mám po kupě alespoň základní definice.

Tak příště snad o něčem normálnějším …