Existuje spoustu dobrých důvodů, proč po městě nechodit v kostýmu, ve kterém právě vystupujete. Kromě incidentu, o kterém už jsem se tady zmínil, jsem tohle porušil pouze dvakrát, a i když mi to v pohodě prošlo, stejně tohle nebývá ponejvíce to nejchytřejší, co Vás může napadnout. Ono se to totiž občas může poněkud zvrtnout, jako se to stalo minulý týden jednomu šermířskému kolegovi , a i když část znám jen zprostředkovaně, u té podstatnější jsem byl.
Ale popořadě.
Moje zkušenosti v tomhle směru nebyly nikterak dramatické, což poněkud svědčí nejen o jisté otrlosti pražanů, ale i o tom, že po několika razantních módních vlnách a sem tam nějaké hodně tuhé metrobuzně v nákupním centru, jsou lidé schopní skousnout v zásadě cokoliv. Záměrně teď vynechávám hipstery, vážící zpravidla přesně jeden instagram, a lumberjack styl (kde se vymydlení zarostlí chlapáci snaží vypadat co nejdrsněji, jen aby udělali dojem na jiné navoněné zarostlé chlapáky), protože posmívat se mentálně postiženým je hnusné. Ohledně těch dřevorubců mám osobně ještě jisté pochybnosti, protože zatím doposud nehustšího bíbra jakého jsem kdy ve svém životě viděl, vlastní paní, která přistupuje dvě zastávky po mě do tramvaje, nicméně v jejím případě bych jí nejspíš z nějakého hipsterství nejspíš nepodezíral.
Pravidlo o kostýmu jsem porušil v zásadě poprvé, kdy jsme natáčeli nějaké zastřelené vojáky pro válečný film a já byl líný se odličovat a převlékat, protože jsem opět někam spěchal – takže jízda v MHD s durch prostříleným a rozbitým vojákem wehrmachtu musel být nejspíš pro pár lidí zážitek, a podruhé kdy bylo moc velké horko na to, abych to nějak řešil a dopřál jsem cestujícím metra C pohled na zkrvavenou a podříznutou verzi Inkvizitora, protože jsme se rozhodli zúčastnit Zombiewalku. Mě osobně to bylo celkem jedno, jen mi přišlo legrační, jak se cestující zarputile snaží na Vás po celou tu dobu necivět, a jak strašně moc jim to v těchto případech nejde.
Každopádně hvězdou večera měl být ten den právě zmíněný šermířský kolega. Jen abyste měli trochu představu – vypadá jako romantický archetyp tajemného cizince, dlouhé vlasy, pěstěný knír ale jinak je to klátič-poloprofesionál. Ta polovice je tam proto, že to má jako hobby, prozatím si za tyto aktivity platit nenechává, i když si celkem dovedu představit, že by se poměrně úspěšně mohl živit jako džigolo.
Nicméně měl ten den nějaké focení na obal jakési goth-metalové skupiny, takže mi volal, abychom se potkali večer, jednak proto, aby mi navrátil nějaké rekvizity, a pak si také domluvit nějaké věci ohledně příští akce. Telefonoval mi kolem čtvrté, s tím, že se ještě musí zastavit doma, protože jeho bratr má narozeniny, ale že se pak potkáme, předá mi věci a půjdeme domů. S tím jsem celkem problém neměl, takže jsme se sešli na Synkáči v domluvený čas. Tedy, sešel jsem se spíš jen já, protože kolega zahájil tím, že sletěl po hlavě z tramvaje rovnou na ostrůvek, kde se za hurónského pochechtáváni na čtyři pokusy pokusil postavit na nohy, což se mu podařilo až s mojí pomocí. Byl pořád v kostýmu z focení, nalíčený celý na bílo, byl samý řetěz, cvoček a bodec – prostě to, co by se od podobného hudebního stylu dalo očekávat. Následně mne oblažil sdělením, že focení bylo super, oslava taky, že si dal po pár panácích s každým členem rodiny, a pak s bratrem ještě na balkóně vykouřil jointa, a že je mu naprosto skvěle, takže zajdeme do večerky pro flašku, protože má v plánu ještě pokračovat. Odvětil jsem, že klidně, ale v tomhle jede momentálně sólo. Na to sebral ze země velký kožený pytel, kde měl všechny rekvizity, hodil si ho přes rameno a vyrazil k prodejně. Po cestě svítil endorfinem a krví s vyšším oktanovým číslem, než je normální, vyprávěl o tom, jak nafasoval od rodiny nějakou zvěřinu a speciální grilovací omáčku, a že se strašně těší, až si bude dělat večeři. Takže jsme vešli bezelstně do večerky, procházeli kolem regálů a hledali nějaký tekutý support, když se najednou za námi vynořil vietnamský prodavač, a poměrně rozrušeně na nás začal mluvit. Celkem jsme nevěděli, co po nás vlastně požaduje, dokud nezačal zuřivě gestikulovat směrem ke kolegovi a k podlaze. A skutečně. Za kolegou se táhla krvavá stopa, jako kdyby si tu pokoušel značkovat území Freddy Krueger, kolega měl červení nasáklá dolní záda a celou pravou nohu, a vše teklo z toho vaku, co měl na zádech. Vietnamský prodavač nám cosi vzrušeně sděloval ve svojí mateřštině, načež kolega zaúpěl, shodil bágl na zem a začal se v něm zuřivě přehrabovat s tím, že mu bratr dal zbytek té trávy, a že ji musí najít dřív, než mu jí ta grilovací omáčka úplně celou sežere.
Moc se mu to nedařilo, takže otevřel pytel a začal z něj vyndávat potřísněné rekvizity a to v tomto pořadí:
ruka odseknutá v lokti
stehenní kost
několik prstů
oční bulva
další oční bulva
past na medvěda
vlčí lebka
noha odseknutá v kotníku, obutá v lodičce
něco, co jsem nedokázal identifikovat
kus masa s odhalenou kostí – nejspíš ta zvěřina
lebka
gumové rukavice
hokejová maska
kostýmová dýka
Samozřejmě všechno komplet zapatlané červenou, hustou grilovací omáčkou, takže to vážně vypadalo, že má v báglu kompletně celý texaský masakr motorovou pilou, plus jako bonus ještě postapo kostým a líčení tomu dodávalo punc správného maniaka.
Vietnamec to u kostýmové dýky už nedal a s hlasitým jekotem „policie“ utekl z prodejny, zatímco já se snažil kolegovi vysvětlit, že jestli je ten správný čas odejít tak je to právě teď. Kolega, který konečně trávu v pytlíku našel neporušenou si oddychl, naházel věci zpátky a s táhnoucí rudou stopou za námi, jsme vyšli ze dveří. Problém byl, že se prodavači skutečně podařilo zastavit nějaké projíždějící měšťáky, takže zuřivě ukazoval na kamaráda. Ten, jsa v jiném stavu se skutečně vyděsil, zahodil pytel a dal se na útěk, načež ho jeden z policistů začal pronásledovat. Uběhl ani ne třicet metů, když se mu jeden z řetězů metalového kostýmu zachytil za zrcátko parkujícího auta, takže mu nohy vyletěly dopředu, a následně hodil držku, a o pár sekund později už na něm klečel policajt a snažil se mu dát klepeta. Druhý se přidal v zápětí, načež jsem zdvihl prosakující bágl a volnou chůzí došel ke zmítající se trojici. Zeptal jsem se jich, co tady všichni blbnou a proč se perou s mým kamarádem.
Bylo mi řečeno, ať si hledím svého, takže jsem si povzdychl, vylovil z báglu proraženou pixlu grilovací omáčky, ukázal ji policistům a konstatoval jsem, že jestli mají v plánu kolegu zavřít za přísadu do kuchyně, nejspíš budou muset nejdřív sebrat celou Vitanu, protože ta tam toho má na skladě rozhodně víc. Následně jsem dodal, že převlékat se do kostýmů rozhodně není trestné, protože kdyby bylo, museli by pozavírat polovinu ministerstva obrany, protože se za lidi jenom maskují a že se obecně ví, že pocházejí ze souhvězdí žab.
Jeden z policistů si pak nechal předložit umělohmotnou rekvizitu, očichal ji a následně řekl tomu druhému, ať kamaráda propustí, že se očividně jedná o nějaké nedorozumění.
Poslání z dnešního článku je snad jen jedno jediné. Předzásobte se alkoholem, protože chodit do večerky nemusí být zase až tak dobrý nápad.
Není nad německou uniformu v parném létě – taková soukromá verze pekla. A kamarád měl štěstí že na něj vietnamec nezavolal rovnou exorcistu.
MOpětovně mi čtení článku vyvolalo úsměv na tváři. Tentokrát mohu říct, že něco podobného znám taky. Kolikrát se mi i stává, že, když jdu v cosplayi Prahou, tak si mě lidi nejednou zastaví a fotí
Někteří se už ani nesnaží předstírat, že nezírají.
Tak tu řeším, jak mi "publicista" Karel Chl**** z jednoho nejmenovaného serveru, stejně jako tobě, ukradl části 3 mých článků, včetně mých vlastních bylinných receptur (zjistila jsem to, když na mě vykoukl popenec), a tak jsem se moc ráda zasmála.
[2]: Tyhle výroky u žen miluju. Tak kdybyste nechtěla, aby na Vás čučeli, tak se převlíknete, ne? Ostatně, jako Cortana asi ven nelezete (což, dle webu, je spíš dobře), a doufám, že máte víc rozumu, než pološílená Alžběta Trojanová, která se v honu za popularitou narazí do kostýmu zaklínače, přičemž jí ta enormní zadnice přečnívá na druhej chodník a mezi půlkama má vražený nákončí pochvy toho delšího meče. Teď ponechávám stranou tu stupidní módu, pocházející zřejmě z počítačovejch her, nosit metrový čepele křížem přes záda, když jedinej popsanej případ jsou dvouruční meče německejch lancknechtů, který pro pěšího prostě nebylo možný přenášet jinak, a možná i nějakej ten katzbalger.
Mimochodem, Choleriku, docela sranda sledovat ty feminizující slečny okolo padesáti kilo, jak si hrajou na silný a energický středověký ženy a mávají kolem sebe šesti kilama železa, když jediná rána s rozmachem by stačila, aby je nenašel ani gůgl. Praktická ukázka historie v podání moderní genderové vědy. Jsou to píče.
[5]:,[4]: – https://www.youtube.com/channel/UCpIle0A6sMaxUDziwgXUeFg Trhej
Ale no tak, jen žádné rozepře. Nebo vás rozeženu na bodák jak letošní koledníky
[6]: Nechápu. V podstatě ani nechci chápat. A prudká reakce gastroitestinálního traktu mi zabránila pustit si víc, než několik vteřin. To jako že tadlencta sereblyta, či co? Má to něco společného s výše psaným? Má to něco společného s čímkoliv?
Ty brdo, ja si sem jdu odpocinout a takovyhle flejmy
A to sem si do dneska myslel, ze se mi dari vyhejbat se kontroverznim tematum
[1]:
Chleriku, dejte mi sem Váš mail, někam jsem ho zasel. Něco Vám pošlu a naložte s tím jak je libo.
Flejmy kolikrát pobaví víc než samotný článek. Tady mě pobavilo oboje tak nastejno 🙂
[11]: