Koukám na blikající kurzor a přemýšlím.
Ale co, řeknu jak to je – protože je to jednak fér, a za druhé není důvod lhát.
Já to prostě nestíhám.
Svůj Cholerický deníček jsem si otevřel, protože jsem na to měl čas a invenci. Kdybych tušil, jaká bude čtenost, nebo jaká s tím je vlastně práce, nejspíš bych s tím ani nezačínal. Jenže se to nějak celé zvrtlo (což je speciálně u mne fakt divný), nějak to začalo žít vlastním životem a připouštím, že mne to hodně překvapilo. Jenomže věci jsou v pohybu a já najednou nemám úplně dojem, že bych to měl pod kontrolou.
Totiž – tak nějak se mi podařilo nezáměrně iniciovat nějak moc věcí, takže si najednou připadám jako žonglér se sněhovejma koulema, který přijal angažmá ve VIP sekci v Pekle. I když vím, že to asi pro čtenáře není informace důležitá, čeká mne asi patero focení, nějaké natáčení, přislíbil jsem připravit nějaké přednášky a semináře – do toho se začíná rozjíždět šermovací sezóna – a já velmi silně začínám přemýšlet nad jinou prací, kam bych chodil pro změnu za peníze.
Výsledek je ten, že pro jedno nestíhám druhé a musím poněkud přehodnotit priority.
Bohužel, jak jsem podotkl, v drtivé většině věcí je nezbytná moje fyzická přítomnost (a někdy se jedná o skutečně exotické lokace) a maximální přítomnost duševní, což je právě ten problém.
Tedy jsem se po opravdu velmi drsné bitvě rozhodl svůj Zápisník poněkud přiklapnout, odsunout do rohu svého imaginárního stolu a věnovat se věcem, které momentálně považuji za důležitější.
Rozhodně to však neznamená, že s ním končím.
Jen po nějakou dobu na kraviny prostě nemám čas, je potřeba to vzít pro změnu trochu vážně a tedy, jakmile okolnosti poněkud poleví, mám v plánu se vrátit k obvyklému středečnímu servisu.
Bohužel to znamená, že články nebudou vycházet pravidelně minimálně do konce léta – to už by snad mělo být po všem – a podle toho jak to dopadne, buď zase budu psát hodně, nebo uvidím. Pokud se někde vyskytne časová bublina, přihodím samozřejmě článek – protože chápu, že na takové věci se zvyká celkem dobře, a je protivné, když máte pocit, že Vám tyhle věci berou – ale v tuhle chvíli potřeba řešit věci ve správném pořadí.
Takže počítám, že někdy kolem srpna budu muset pozvat svoji postel na večeři, abychom se nějak lépe poznali, protože už teď je mi jasné, že se moc často nepotkáme a nemám vůbec představu, jak ji vysvětlím, kdo je Eva a co tam vlastně hodlá dělat.
V každém případě bych chtěl vyjádřit vděčnost laskavému čtenáři – a snad mi zachováte přízeň i dál. Je naprosto úžasné, že si někdo najde čas na trochu mojeho počtení a jsem za to opravdu vděčný. Čas je totiž to jediné, co Vám nikdy nikdo nevrátí a je mi skutečně velikou ctí, že jste ten svůj kousek času věnovali právě čtení mého Zápisníku.
S dokonalou úctou
Cholerik
Já poslední dobou hloupě zapomínám na středy a teď, když už jsem si zase zvykla, tak si mám zas odvykat?
To je stejně zase marketing – jak přimět čtenáře, aby se na tvoje články fakt těšil? Řekni mu, že čtyři měsíce nebudou
[2]: Ale prdlajs. jenom mi prijde fakt pitomy hazet sem kazdej tejden hlasku, ze sem lama a nestih sem nic pripravit. Jako samozrejme ze sem to uplne nezazdil – jenom ted proste nestiham tomu dat ty dva-tri vecery do tejdne, aby to bylo aspon trochu k necemu – a prece nepustim clanek, o kterym si myslim, ze je pitomej. Jako mam tu jeden ted rozepsanej uz druhej tejden a proste nejsem schopnej to dopsat, protoze sem porad nekde v lufte. Kdyz bude o vikendu aspon pul dne klid, tak pristi tyden sem neco hodim – ale blby je na tom to, ze ted to nedokazu uplne planovat, pac je v behu docela dost veci a na vsechno je potreba reagovat docela flexibilne.
[1]: Dekuji
No obcas mrknete – ono urcite neco sem tam stihnu – jen nevim momentalne s jakou frekvenci, protoze docela krute zapasim s casovejma moznostma – a protoze den ma 27,16 hodiny denně, neni to obcas snadne.
[3]: Však jasný, žádný stresy
Každej má občas plno jiných věcí a mně se líbí, že to tak ohlásíš a udržuješ pravidelnost. To já nikdy neuměla a myslím, že to dělá málokdo a je to přitom něco, čím být zajímavej a zaujmout.
Držím všech dvacet, ať všechno dobře dopadne. A souhlasím s m., že jste jedinjý, kdo dodržuje nějakou pravidelnost. Budu se tedy těšit na článek, až u vás tohle šílené období pomine.
Začala jsem tě číst, a ty už skoro končíš… snad nemám na blogery špatný vliv!
[7]: Nekoncis. Jen musim nejak reorganizovat cas a psani mi ho zere opravdu hodne – a tedy musim prednostne vyrizovat zive lidi a veci s tim spojene
Virtualita je sice krasna, ale ta te nenakope do pozadi …
To je prima, že máš tolik činností a zálib
to se dneska jen tak nevidí..